Test BMW 335iA

Držím v ruce klíč od auta, na které se stojí fronty a je opěvováno snad všemi majiteli a novináři, kteří s ním měli tu čest. Ano, hádáte správně, je to BMW 335iA s kódovým označením E92.

Krásný klíč nechávám díky příplatkovému komfortnímu přístupu v kapse a ve chvíli, kdy se dotýkám kliky se auto odemyká a nechává mě nastoupit a usadit se do sportovních , elektricky seřiditelných sedaček. Nasávám tu úžasnou vůni nového BMW a rozhlížím se kolem sebe. Trochu mě mrzí, že automobilka upustila od tradiční orientace středové konzoly na řidiče, ale jinak je vše na svém místě. Ve zmiňovaných sedadlech najde ideální polohu snad každý, tříramenný sportovní volant s hliníkovým dekorem má ideálně tlustý věnec a také jsou na něm umístěny pádla k řazení. Nerozptyluje mě žádný příplatkový iDrive, TV tuner, nehýčkají mě vyhřívaná sedadla, ani se nekochám dřevěným obložením. Toto auto je stvořeno k řízení, jakoby mě přesvědčovalo a říkalo: “Nastartuj a šlápni mi na krk!!”.

Nenechám se tedy dlouho lákat a spolu s nohou na brzdě mačkám magické tlačítko start/stop. “Vrůůům”, motor naskočí a úžasně vyladěné výfukové potrubí začíná vyluzovat nádherné tóny již na volnoběh. Podavač mi přisune poněkud vzdáleně umístěný pás a nic mi nepřekáží si užít radost z jízdy. Na voliči 6-ti stupňové automatické převodovky volím polohu “D” a než se zahřeje motor na potřebnou teplotu, jdu se projet městem. Samotný design vozu v kombinaci s bílou barvou a devatenáctipalcovými koly budí u kolemjdoucích neuvěřitelný zájem a zatímco je venku díky 335iA velice živo a rušno, užívám si pohodlí interiéru a sametově hladký automat. Bohužel, sportovní podvozek si spolu s nízkými devatenáctkami typu runflat o rozměrech 225/35 vpředu a 255/30 vzadu na našich cestách moc nerozumí a na nerovnostech o sobě dává znatelně vědět. Řízení je v nízkých rychlostech měkčí a auto je velice dobře ovladatelné, jen výhled by mohl být malinko lepší. Kromě tvrdého svezení je ve městě největší problém zaparkovat kolmo tak, aby se daly otevřít obrovské dveře, ale to je problém u všech coupé. Ukazatel teploty oleje se již ustálil na požadované hladině a proto můžu přejít k zábavnější části setkání s tímto krasavcem.

Přesouvám volič automatu do polohy sport, ťuknutím do pádla na volantu přepínám převodovku do manuálního režimu a vyjíždím z města na hladké okresky. Vzrušující zvuk motoru jakoby mi řval do ucha, že teď teprve přijde ta správná akce. Vytáčím na dlouhé rovince trojku, dalším dotykem pádla v okamžiku řadím čtverku, ale přichází tvrdé brždění do táhlé zatáčky, destičky se zakusují do kotoučů, podřazuji zpět na trojku, teď se ukazuje skvělý sportovní podvozek a měkká směs pneumatik, které lepí auto k asfaltu a při plném plynu na výjezdu mají plné ruce práce s trakcí a silou 400Nm. Následují další rovinky, táhlé zatáčky, ale i prudké vracečky. Brzdy nevadnou, pneumatiky lepí čím dál lépe a auto je ve svém živlu. Vždy na výjezdu ze zatáčky má sklon k přetáčivosti, ale stabilizační systém zůstává dnes zapnutý a ohlídá každý začínající problém. Cestou zpět volím o něco pohodovější tempo a zjišťuji, že díky obrovskému točivému momentu, který je k dispozici již při 1200 ot./min. není potřeba skoro řadit a točit motor k omezovači. Přece jen síla dvojice turbodmychadel je znát a pružné zrychlení na jakýkoliv kvalt je největší předností tohoto motoru.

Poslední testovací štací je dálnice, kde se 335iA cítí velmi dobře, kromě plavání ve vyjetých kolejích a poskakování a bohužel i odskakování na nerovnostech a panelových cestách. Bez diskuzí jsou brzdy skvělé, motor má takovou sílu, že naprosto nenuceně a někdy i nudně dostane auto do rychlosti, kterou by policisté na svých laserových radarech neradi viděli. I když na okreskách je jako doma a budete mít úsměv od ucha k uchu, je těžké při jízdě v zatáčkách zamaskovat celkovou hmotnost. Při vychutnávání espressa přichází na řadu úvaha, že se za řidiče pohodově vejde osoba kolem 180cm, auto má použitelný kufr, skvěle řadící automat a přichází mi na mysl, že BMW 335iA E92 je malé dálniční GT schopné likvidovat pohodově a extrémně svižně velké vzdálenosti a také svého majitele čas od času rozesmát dravou jízdou po okresce nebo okruhu a rozmazlovat ho klenotem v podobě motoru, který je srovnatelný s osmiválcovou konkurencí. Pro tyto úcely bylo 335i stvořeno a proto jsem si ho zamiloval a už se těším na další setkání se symbolickými třistatřicetipěti koňskými silami, které byly na brzdě naměřeny.

 

Poslat na váš Facebook profil

Související články:

1. Test BMW X1 xDrive20d
2. První test BMW X6 PERFORMANCE
3. Test BMW 650ix – The Best Of
4. Test BMW 135i PERFORMANCE
5. Test BMW 325i – Rodinný expres
6. Test BMW 335i – M3 v malém!
7. Test BMW X5 PERFORMANCE
8. Test BMW X6 40d PERFORMANCE
9. Test BMW 318d – Rodinný express
10. Test BMW 320d – Král třídy!

Dva komentáře k “Test BMW 335iA”

1. JohnyRico říká:

   25. 9. 2008 v 20.06

   Krásné auto, velmi čtivě napsaný test a povedené fotografie. Jen tak dále, jste stále lepší a lepší…
2. bobloero říká:

   25. 9. 2008 v 20.20

   bomba, 335 je proste pouzitelnejsi a pohodnejsi M3

pošli do vybrali.sme.sk