O designu BMW... Díl čtvrtý | Famous BMW magazine

O designu BMW… Díl čtvrtý

Autor: Michaela Maierová, rubrika: News, Ostatní, Starší BMW, publikováno: 12. 07. 2011 | žádný komentář

Ve čtvrtém díle se také zaměříme pouze na jediný model z výrobní řady mnichovské automobilky a to na BMW Isetta. Minivozítko BMW se sice vyrábělo před více než padesáti lety, ale stalo se zakladatelem a nejznámnějším představitelem kategorie vozů nazývané „bubble-cars“. Isetta nebyla původně navržena pod taktovkou BMW, to si zakoupilo licenci od italského výrobce motocyklů. Ale pěkně od začátku…

Historie

Renzo Rivolta, původně italský výrobce chladniček s názvem ISOthermos a motocyklů ISO, toužil po válce produkovat vlastní automobily a protože v padesátých letech byly velmi oblíbené nejrůznější minivozy a tříkolky, vymyslel spolu s konstruktéry Pretim a Raggim Isettu. Osobní minivozík se čtyřmi malými koly ve tvaru bubliny. Spíše v legraci se můžete dočíst, že k návrhu Isetty dospěl spojením dvou motocyklů, které umístil blízko sebe a přidal na ně lednici. Postupným formováním a tvarováním z toho pak vznikl výsledek ve tvaru bubliny – maličká Isetta. Isetta byla poprvé představena veřejnosti v roce 1953 na turínském autosalonu. Pouhých 2260 mm dlouhé tříkolové vozítko bublinového tvaru mělo jediné dveře v celé šířce přídě a jedno zadní kolo. Bylo poháněno dvoutaktním dvoupístovým jednoválcem s objemem 236 cm³. Ke zvýšení stability bylo přidáno druhé zadní kolo, obě zadní kola byla však blízko u sebe. Italské motoristy tato „vajíčka“ příliš neoslovila, prodalo se jen kolem 1500 kusů, a proto se Rivolta zaměřil na prodej licencí. Do výroby Isett se pustily firmy Pilette z Belgie, Velam z Francie, ISO Motor ze Španělska, Aggův koncern z Anglie, Remi Isetta z Brazilie a hlavně německá automobilka BMW.

Isetta 250

BMW vyrábělo v padesátých letech luxusní sedany 501 a 502, také nazývané „barokní andělé“ a sportovní vozy s označením 503 a 507. Výrobní program tehdy tvořily jen silné a drahé reprezentativní a sportovní automobily s šestiválcovými a osmiválcovými motory. Drahých sedanů se vyrobilo jen několik tisícovek, sportovních vozů dokonce jen několik stovek. Finanční situace automobilky nebyla nikterak růžová a bylo nutné nalézt nový výrobní program. Ten měl přinést kýžený zisk. Na vlastní vývoj nebyl čas a peníze. Na ženevském autosalonu v roce 1954, kde BMW prezentovala svůj inovovaný model 501 s novým hliníkovým osmiválcem, si všiml její hlavní švýcarský zástupce C. A. Drenowatz malého vozítka Isetta vystaveného na stánku italské firmy Isomoto. Okamžitě o něm referoval vedení BMW. Po jednání s majitelem firmy ISO zakoupilo BMW licenci na její výrobu. Konstruktéři od BMW provedli na Isettě několik úprav. Zůstala jen samonosná karoserie na ocelovém rámu svařeném z trubek a profilů. Zásadní změnou bylo použití vlastního motoru z motocyklu R25. Jednalo se o čtyřdobý jednoválec s rozvodem OHV, chlazený ventilátorem. Motor s objemem válce 247 cm³ a výkonem 12 koní byl umístěn za sedadly a poháněl přes čtyřstupňovou převodovku dvojici zadních kol s rozchodem 520 mm. Ta díky rozchodu pouhých padesáti centimetrů nepotřebovala diferenciál. Přední kola pak měla rozchod 1200 mm. Klikové skříně a válce byly vyrobeny z litiny, hlavy válců z hliníku. Hlava válce byla otočena o 180° oproti původnímu řešení pro motocykl. Klikové hřídele byly také větší a posílené oproti používaným u motocyklů. BMW s typovým označením Isetta 250 bylo poprvé představeno novinářům 5. dubna 1955 v Rottach-Egernu. BMW při předvádění slibovalo “ideální řešení pro všechny, kteří potřebují snadno ovladatelné auto s nízkými provozními náklady a prakticky nulovými nároky na parkování”. Při parkování tak bylo možné zajet do mezery mezi auty popředu a vystoupit rovnou na chodník. Celé vozítko vážilo 360 kilogramů. Zvenku se BMW Isetta lišilo od ISO Isetty hlavně výše umístěnými světlomety, jinak tvarovanou klikou dveří a odlišně uspořádanými vzduchovými vstupy na pravém boku. Neobvyklé nastupování do vozíku odklápěnou čelní stěnou bylo převzato z italské Isetty. Jelikož byl volant upevněn na dveřích, odklápěl se také. Toto řešení umožňoval kloubový hřídel, přes který byla tyč volantu spojena s převodkou řízení. Sloupek řízení a přístrojová deska byly přidělány na dveřích také. Pokud se zamyslíte nad bezpečností při čelním nárazu, je asi jasné, že byla takřka nulová. Kabina byla dostatečně prosvětlena čelním a zadním oknem a velkými bočními okny. Vzduch dodávala do kabiny malá trojúhelníková větrací okénka. Komu by to nestačilo, mohl si shrnout horní plátěnou část střechy. V rámci zvláštní výbavy se dodával odnímatelný nosič na 200 kilogramů nákladu. Dovnitř se totiž nevešla žádná zavazadla. Za prvních osm měsíců výroby vyjelo z továrny BMW deset tisíc německých Isett. Při nesrovnatelně větším pohodlí než na motocyklu dosahovala Isetta spotřeby do 5l/100km. Němci si tak dvoumístnou bublinu rychle oblíbili. V říjnu 1956 byla dělená boční okna nahrazena jednodílnými s posuvnými skly vpředu. Ty zajišťovaly lepší provzdušnění kabiny. Toto řešení se zpočátku dodávalo jen pro verzi Export, přičemž původnímu provedení se říkalo Standard. Později se už všechny Isetty vyráběly s jedním oknem na každém boku.

Isetta 300

V roce 1956 došlo ve Spolkové republice Německo k úpravě daňových předpisů a Isetta se ocitla ve třídě do 300 cm³. BMW nelenilo a nabídku doplnilo o silnější verzi s motorem o objemu 298 cm³. Jeden kůň navíc sice nezvýšil maximální rychlost, ale dost pomohl při jízdě do kopce. Maximálka zůstala na původních 85 km/hod.

Isetta 600

Pozice Isetty na trhu postupem času slábla. Lidé začali chtít spíše čtyřmístné vozy. Současně s Isettou se tedy v letech 1957 až 1959 vyrábělo větší čtyřmístné vozidlo pod názvem BMW 600 nebo také Isetta 600. Největšího z bubble vozů se vyrobilo 34 813 kusů. Provedení bylo rovněž s odklápěnou přídí, ale se dvěmi řadami sedadel. Zadní sedadla byla přístupná dalšími dveřmi na pravém boku. Pohon zajišťoval dvouválcový boxer o objemu 582 m³. Ten se uplatnil i v další produkci automobilky. Od roku 1959 byl využíván v modelu BMW 700. To už však bylo plnohodnotným malým osobním autem. „Šestistovka“ nebyla zdaleka tak úspěšná jako Isetta 250 nebo 300 vzhledem k její vysoké ceně. Produkce BMW 700 trvala do roku 1965. Pak se automobilka opět zaměřila na vozy vyšších tříd.

Co říci závěrem?

Popularitě malých lidových vozítek napomohla mimo jiné také Suezská krize v roce 1956, která tehdy vyvolala v Evropě nedostatek pohonných hmot. Dodnes je Isetta oblíbeným sběratelským kouskem. Výroba Isett od BMW skončila v roce 1962. Za osm let BMW vyrobilo 161 728 vozíků Isetta, několik tisíc ve formě montážních sad. Další tisíce Isett byly vyrobeny ve Velké Británii, kde se vyráběly v bývalé opravně lokomotiv v Brightonu na základě licence od BMW. Anglické Isetty avška měly jedno zadní kolo, aby mohly využívat výhodnější silniční daň pro tříkolová vozidla. Měly volant na pravé straně a opačně zavěšené dveře, otevírané doprava. V Anglii byla Isetta velmi populární a ještě v nedávné době se vyráběla přesná replika pod značkou Tri-Tech Zetta. Díly od této firmy lze použít při renovacíh původních BMW Isett. Automobilka BMW nebyla v padesátých letech zdaleka tak silná jako je dnes. Vzhledově je Isetta jedním z nejpodivnějších aut, která kdy na silnice vyjela, ale podle některých ve své době zachránila BMW před krachem.