Pokud si u BMW mysleli, že některé doby byly pro ně tvrdé, pořádná zkouška přišla teprve v období po druhé světové válce. Pokud byste toto období chtěli vyjádřit jedním slovem, stačí říct ´´pohroma´´. V období války Wermacht o automobily nestál, tudíž jejich výroba byla zcela zastavena. Produkovaly se pouze osvědčené motocykly, které byly zapotřebí na všech frontách.
Po roce 1945 zbyly z továren ruiny. Továrny v Eisenachu, Dürrerhofu, Basdorfu a Zühlsdorfu, které ležely na území východního Německa, připadly do ruské okupační zóny a byly zabrány. Továrna v Mnichově byla po bombardování zcela zničena, přesto to bylo jediné vhodné místo, kam mohlo vedení přesídlit a začít vše znovu budovat. Nezbylo než začít budovat vše znovu od nuly. Budovat se mohlo ale až po tom, co si automobilka odpykala tříletý zákaz výroby, uděleného na základě podílení se na konstrukci leteckých motorů a raket za doby války. Tedy až v průběhu roku 1948 mohlo dojít a také došlo k obnovení produkce motocyklů a to jednoválcovým motocyklem BMW 4 24. Rok 1950 byl ve znamení R 51/2, což byl dvouválcový motocykl s motorem typu boxer.
Z hal v továrnách na výrobů automobilů na zabraném území byly odvezeny všechny použitelné stroje do SSSR, aby nemohly sloužit k případné další nové výrobě válečných zbraní. Po částečných opravách se v těchto prostorách po nějakou dobu vyráběly ruční vozíky. Z dílů, které po válce ve skladech těchto továren ještě zbyly, bylo za velkého umu a nadšení zaměstnanců vyrobeno pět prvních poválečných automobilů typu 321. Snad díky tomuto nadšení několika lidí bylo 13. října vydáno povolení k obnově výroby automobilů.
Skutečně prvním vozem, který BMW v poválečném období začalo vyrábět, byl čtyřdveřový model 501 s šestiválcovým motorem o objemu dvou litrů, který vycházel z ještě předválečných vozů. Osmiválcová verze ho brzy následovala. Vývoj tohoto prvního poválečného automobilu značky BMW probíhal v průběhu roku 1951, do výroby se dostal hned rok následující. Na svou dobu se jednalo o těžké, velmi elegantní limuzíny s luxusní výbavou. Vybavení jako chromové doplňky, kůže či sériově montované autorádio vyzdvihovaly fakt, že tyto vozy byly určeny zejména pro nově se rodící třídu poválečných podnikatelů a průmyslníků. Výroba těchto vozů byla ukončena v roce 1965. Do této doby se jich vyrobilo pouze něco málo přes 20 tisíc kusů, přičemž pro image značky v tehdejší době znamenaly neocenitelný přínos. Bavorští dokázali, že kromě sportovních aut dokáží vyrábět také kvalitní limuzíny pro ty nejnáročnější klienty. Nicméně z pohledu automobilky se jednalo o model, který pro ně nebyl moc přínosný a vedení model 501 vnímalo spíše jako neúspěch. Přestože model 501 se všemi svými verzemi pozdvihl image značky a přivedl ji mezi výrobce luxusních vozů, bylo pro tento krok stále příliš brzy a poptávka po vozech byla značně nedostatečná. V tomtéž roce 1952 byl představen ještě typ 502, který automobilka vybavila úplně novým osmiválcovým motorem V8 o objemu 2600 cm3, který měl ještě rozvod OHV, ovšem jednalo se snad o vůbec první celohliníkový vidlicový osmiválec. Po zvětšení objemu na 3,2 litru jej automobilka nasazovala zejména do luxusních vozů včetně legendráního kupé 507. Jeho výkon se pohyboval v rozpětí 88 až 125 kW.
Problém tvořila náročná klientela, tedy zejména její absence v daném období. Marketingové oddělení firmy bylo nuceno uvažovat tak, aby automobilka nejen přežila, ale také prosperovala. V padesátých letech bylo Německo vyhládlé a vlna masové levné motorizace přinášela dobrou možnost pro výrobce malých a levnějších vozů. Na této vlně se svezlo více automobilek, např. jmenujme Ausitn, Fiat, VW, Renault a další.
Automobilka BMW se této vlny také chopila a velmi rychle své konkurenty následovala. Na začátku roku 1945 představila trhu italská firma Iso model Isetta. Samotní Italové se na úspěch tohoto vozu, do kterého se nastupovalo zepředu a mělo hlučný dvoutakt, dívali více než skepticky. Přes to všechno BMW zakoupilo licenční práva, dvoutaktní motor nahradili jednoválcovým čtyřtaktním motocyklovým motorem OHV s objemem 250 cm³ s výkonem 8,8 kW (později 300 cm³ s výkonem 9,6 kW) a celkově vůz zdokonalili. Dali mu něco, čeho by Italové nebyli schopni – pověstnou kvalitu. Ihned po uvedení v roce 1955 se Isetta s cenovkou 2850 DM stala šlágrem na německém trhu. V roce 1957 pak automobilka uvedla další, tentokráte čtyřmístnou verzi BMW 600. Tu poháněl dvouválcový motocyklový motor o obsahu 582 cm3 s protilehlými válci. V období let 1955 až 1962 automobilka vyrobila celkem 200 tisíc těchto malých lidových vozítek. Společně s italským designérem Michelotim bylo vyvinuto BMW řady 700 se čtyřválcovým motorem 1,6 litru umístěným vzadu. Mezi lety 1959 – 1965 dosáhly tyto sedany, kupé a kabriolety pro automobilku příjemné prodejní úspěchy jak na evropských, tak i na zámořských trzích.
S Isettami se produkovaly další lidové modelové řady, zastoupené zejména BMW 700 a LS (prodejně dosti spěšné). Souběžně s nimi automobilka produkovala v malých omezených sériích plnokrevné sportovní vozy. Nejslavnější jejich zástupci nesou označení 503 (vyráběly se kabriolety i kupé) a zvláště pak legendární sportovní roadster model 507. Model 507 v sobě ukrýval vidlicový osmiválcový motor s objemem 3,2 litru a výkonem až 195 koní (117,6 kW), pětistupňovou převodovkou a nejvyšší rychlostí 225 km/h. Jednalo se o zcela vynikající sportovní stroj tehdejší doby. Automobilka si od něj slibovala úspěch jako s modelem 328 z předválečné éry, jenže…
Očekávání výrobce a zákazníků byla evidentně rozdílná. Na z dnešního pohledu směšný argument na malý zavazadlový prostor bylo tehdy pohlíženo jinak, praktičnost a užitná hodnota byla i u exkluzivních strojů stále velmi důležitým aspektem. Do března roku 1959 se vyrobilo pouze 254 vozů typu 507, z kterých se dodnes dochovalo pouze cca necelých 200 kusů. Tento vůz začal být oceňován veřejností již o deset let později, kdy jej sběratelé začali vyhledávat. Dnes jsou ceny ´´pětsetsedmiček´´ závratné a v aukčních síních se objevují zcela mimořádně. Modelu 503 se vyrobilo 412 kusů. Model 507 předběhl dobu…
Celé poválečné období až přibližně do roku 1960 se na jednu stranu vyznačovalo prodejně úspěšnými modely, na druhou strany propadáky, které jsou doceněny mnohdy až dnes. V roce 1959 byla situace natolik nepříznivá a firma tolik oslabena, že došlo k nejhoršímu a automobilka BMW byla nabídnuta k prodeji. Tato nepříznivá situace se za tehdejšího nemalého přispění malých akcionářů, zaměstnanců a prodejních zástupců daří naštěstí odvrátit. BMW dokáže pokračovat s novou kapitálovou strukturou.
Pokračování vývoje automobilky BMW v následujícím období se dočtete v příštím článku.
Související články:
No ta 507 to je skvost, existuje krásnější auto? NE!