BMW Z3 – Nahoře bez



Zhruba před rokem touto dobou jsem se opět dostal do, pro nás motoristy, asi nejpříjemnějšího období, kdy jsem se s určitou hotovostní částkou rozhodl opět zavítat do říše automobilů “z druhé ruky“.  Stejně tak, jako vzájemně si odporující periody v automobilovém designu, tak i já jsem po sérii několika splněných cílů mezi robustními velkoobjemovými sedany, odklonil své letité touhy na naprosto opačnou stranu trhu.

Svůj fokus jsem tedy zaostřil na zcela jiné hodnoty, pramenící z mých tehdejších dlouhodobě pozitivních a uvolněných nálad.

Jednoznačně jsem se poohlížel po otevřeném voze, s klidným a nepříliš silným motorem za rozumnou cenu. Nároky na vnitřní prostor mě nikterak nelimitovaly. Vždyť já jsem nepotřeboval více, než dvě místa, ergonomicky dobře navržené sedadlo řidiče, se správným nastavením ve vztahu k volantu a přístrojům. Dalším parametrem pak bylo pohodlné místo spolujezdce, natolik, aby se na něj bez obav vešla mladá reprezentativní dívka, spolu se svojí kabelkou, která pochopitelně vedle řidiče kabrioletu, na letní vyjížďky, nesmí chybět.  Do kufru pak už jen pikniková sada a prostorná deka. To vše pak v slušivé, i po pár letech moderně vyhlížející karoserii. Po důkladné analýze vozů v kategorii malých roadsterů jsem pak velice rychle vyselektoval překrásné BMW Z3, jehož nadčasový design byl pro mě, jako pro automobilového designera a přívržence značky, vždy jednou z předních ikon druhé poloviny devadesátých let. A tak tedy začalo hledání konkrétního modelu.

Po pěti dnech intenzivního hledáni a testováni, mi pak stálo na převozních značkách před domem. Za cenu, jen o pár drobných přesahující můj původní rozpočet, se mi podařilo sehnat mimořádně zachovalý kousek se základní čtyřválcovou motorizací 1796 ccm, 8 ventilů, z konce roku 1997, s podstivými 90 000 km a pečlivě vedenou servisní historií u autorizovaného dealera BMW. Výrazný a útulný interiér, nesoucí se v duchu sportovní divize M-Power zdobila červeno-černá kožená sedadla se vzorem Oregon, se slušným bočním vedením, elektronicky stavitelná ve snad všech potřebných osách( nutné, neboť volant nastavitelný není), navíc s příjemnou funkcí dvoustupňového vyhřívání, které jsem při letošní tvrdé zimě mnohokrát ocenil. Pokud se bavíme o vhodné ergonomii, tak nemohu opomenout ani příjemně padnoucí volant M, jež byl navržen tak, aby vás “asertivnim způsobem“ navedl k jeho správnému sevření “tři čtvrtě na tři“. Naproti tomu mě ale docela nepříjemně překvapily některé lacinně vyhlížející plasty středové konzoly, jež jakoby do toho šmrncovně střiženého celku snad ani nepatřily. Především středová, zlověstně skřípající, uzamykatelná schránka mi pak přijde, jako by BMW zásoboval některými komponenty samotný Favorit.

Vzhledem k absenci bočních airbagů mi také naháněl hrůzu pohled ven přes ultra tenoučké a nízké dveře, kdy na následky bočního nárazu raději ani nepomyslet. Ale přiznejme si – vždyť kdo z nás, fanoušků starších BMW, nechává své emoce pohltit právě takovými parametry, jako je seznam bezpečnostní výbavy? Nebo jste ještě neviděli fatální crash test BMW E36?

Teď zpět k těm příjemnějším věcem, kdy v případě tohoto „drobečka“ to bude bezesporu design karoserie. Když to vezmu pěkně od začátku, tedy co určitě nepřehlédnete, když přicházíte k autu, je úchvatná příď, inspirovaná dynamickou formou žraloka kladivouna. Šípovitý tvar, jež je asi nejmarkantnější v partii spodní hrany spoileru, pak pozvolna přechází a ztrácí se v kapotě, vytažené nad koly a zpět se pak zúžující k čelnímu oknu. Další dva prvky, propůjčující celkovému vzhledu naprostou nezaměnitelnost je“ boule“ na středu kapoty (jako by odkazovala na osazení osmiválcem) a samozřejmě také typické postranní průřezy s žábrováním. Zadní partie už ale za pochvalu nestojí, pokud se nebavíme o faceliftu z posledního období výroby, tak působí opět jako převzatá z jiného vozu. Myslím, že na tuto partii se mohli designéři pod vedením Chrise Bangela zaměřit výrazně svědomitěji. Pokud někdo pokládá Z3 za trochu zženštělé, tak vina stojí zde. V porovnání s natolik vydařenou agresivní přídi se totiž tváří jako dětská prdelka. Ještě větší prohřešek je to pak v případě 320ti koňové verze, kde ani čtyři koncovky výfuku nejsou schopné tento nedostatek efektivně vyrovnat.

Co se týče jízdních vlastností, tak nízké těžiště a (na roadster) celkem obstojná tuhost karoserie naznačují jisté výhody. To ano, ale bohužel ne v kombinaci se zastaralým 115 koňovým motorem, osmiventylového rozvodu, kdy i přes relativně příznivou váhu 1295 kg, má skutečně mnoho práce. Pro mé účely však zcela postačí. Zátah není nikterak mohutný, ale nebojte se, za cisternou na „Karlovarský“ vás čekat dlouho nenechá. Manévry do strmých táhlých horizontů je však lepší si předem zvážit. Kotoučové brzdy na obou nápravách (v předu s vnitřním chlazením) zhruba odpovídají parametrům vozidla. Řazení je bavorácky spolehlivé a také spojku mohu jen a jen pochválit. Řízení by ale mělo být o poznání přesnější, prodleva v jeho odezvě mi totiž přijde až příliš výrazná.

Pokud se rozhodnete pro tento vůz, tak vás určitě potěší nejen po estetické, ale i po ekonomické stránce. Vše začíná u velmi zajímavé pořizovací ceny, přes nízkou sazbu povinného ručení (v kategorii do 1850ccm), kombinovanou spotřebu 7.5l na 100km, až po fakt, že mnoho zásadních komponentů, je shodných s velmi rozšířenou řadou E36, jež s touto motorizací seženete celou za cca 1000 euro. Pokud tedy máte šikovné ruce, či přátelé, kteří vám po menší kolizi, či vypovězení služby některé ze součástek, pomohou potřebné díly přehodit, pak není co řešit.

Dodnes nelituji ani na moment kroku, který jsem před rokem, v tak krátké době, udělal. Automobil splnil nejen to, proč jsem se pro něj tehdy rozhodl, ale mnohem více. Za 12 měsíců jsem s ním bez jediné závady najezdil přes 25 000 km, včetně pár dálkových cest do Itálie a zpět. Dokonce jsem s ním bez nejmenších omezení projezdil i celou zimu.

Je krásné, když můžete po pěti náročných všedních dnech obléci lehkou košili, nasadit sluneční brýle, během pár vteřin z místa řidiče odjistit a shodit střechu, pustit si svoji oblíbenou hudbu, zastavit se pro přítelkyni a namířit si to na víkend třeba do jižních Čech. Atmosféra na palubě vám pak do podvědomí našeptává zařadit se do prostředního pruhu, chytit svou dívku za ruku, uvolnit se a na všechny ty tupce, dychtící po „dálničním porovnáni“ se svými načipovanými “tédéíčkami“, se s chladnou hlavou vykašlat.

Nejčastější závady:
- vadný elektrický spouštěč okna
- poškrábané sklo zadního okna

Přednosti:
- jednoduchá obsluha střechy
- účinné topení a klimatizace
- pohodlné odpružení
- nízká spotřeba
- perfektní ochrana proti korozi
- kvalitní sedadla

Nedostatky:
- silné víření vzduchu v kabině (pří stažené střeše)
- slabý motor
- malý objem palivové nádrže
- nepříliš spolehlivý originální CD přehrávač BMW

Motor
Typ motoru: zážehový
Válce/ventily: 4/8
Zdvihový objem: 1796 ccm
Nejvyšší výkon (kW/ ot/min): 85/ 5500
Maximální rychlost: 196 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 10,5 s

Rozměry a hmotnosti
Objem nádrže: 51 litrů
Pohotovostní hmotnost: 1295 kg
Rozměr pneu: 225/50 R 16 V
Délka: 4050 mm
Šířka: 1740 mm
Výška: 1306 mm

Poslat na váš Facebook profil

Související články:

1. BMW Z3 M Coupe
2. Ohlédnutí za BMW Z3
3. Test BMW Z3 2,8i Roadster
4. BMW Z3 Coupe 2.8
5. BMW Financial Services zcela bez navýšení
6. Alpina B7 zcela bez maskování!
7. Vzali jsme Z3 M Coupe do Finska a zkusili z něj udělat nejlepší M!
8. Nová Z4 téměř bez maskování!

 

Dva komentáře k “BMW Z3 – Nahoře bez”

1. imageMASTER říká:

   22. 5. 2009 v 21.06

   ten interier ma vic stylu, nez soucasny od bmw…
2. maxx říká:

   23. 5. 2009 v 2.40

   pravda.. a nejen ten interier..:)