BMW Isetta



Před více než půl stoletím vzniklo malé autíčko určené pro řidiče, kteří již odmítali jízdu na motorce, nicméně finanční prostředky na opravdové auto k dispozici neměli. Vzniklo auto, jež svým tvarem bylo podobné vejci, mělo pouze jedny dveře a dvě a půl místa k sezení. Ještě dnes se ozývají hlasy, které hlásají, že se jedná o model, který zachránil existenci automobilky BMW.Možná, že na tom něco málo bude.

BMW s modelem Isetta přišlo v době, kdy po německých silnicích jezdilo mnoho velkých a výkonných automobilů, jenže německé obyvatelstvo na jejich provoz nemělo dostatek peněz. Ovšem jejich touhou bylo jezdit a tak jim automobilka nabídla malý model Isetta.

Automobilka si brzy po válce uvědomila, že poněkud zaspala dobu, dostala se do značných finančních potíží a hrozil ji konkurz. Velké vozy s šesti a osmiválci, které v té době vyráběla, se zrovna dobře neprodávaly. Bylo nutné přijít s vozem, jež by byl jednoduchý a levný a pomohl se automobilce postavit na vlastní nohy.

Na vývoj vlastního vozu však BMW nemělo dostatek peněz, natolik byla situace automobilky tehdy vážná. Záchrana přišla v podobě hlavního švýcarského zástupce C. A. Drenowatze, který si na ženevském autosalonu v roce 1953 povšiml stánku milánské firmy Isomoto a jejich vozu Isetta. BMW se s majitelem firmy Isomoto panem Renzem Rivoltou vcelku rychle dohodlo na odkupu licence. Za nedlouho začali pracovat na svých vlastních úpravách původně milánského vozu. BMW a Iso uzavřely licenční smlouvu a tak již roku 1955 sjely z výrobního pásu první Isetty.

Původní, značně hlasitý, italský dvoudobý motor byl nahrazen motocyklovým čtyřdobým jednoválcem R25/3 o objemu 247 cm3, disponující výkonem 12 koní v 5800 ot./min a 14 Nm při 4500 ot./min. Motor byl uložen před pravé zadní kolo a opatřen turbínou, která podporovala chlazení vzduchem. Zadní tuhá náprava byla poháněna pomocí čtyřstupňové převodovky motocyklového typu. Vzhledem k rozchodu pouhých 50 cm nebylo zapotřebí montovat na vůz diferenciál. Světla oproti verzi firmy ISO byly umístěny o kousek výš, karoserie byla v některých partiích rozšířena, jinde naopak zeštíhlena. Takto vybavený vůz dosáhnul maximální rychlosti 85 km/h při spotřebě mezi třemi až čtyřmi litry benzínu na 100 km (nejčastěji se udává spotřeba 3,8 l). Takto připravený vůz byl veřejnosti představen v dubnu roku 1955 jako BMW Isetta.

O rok později, současně s modernizací, byl objem zvýšen na 298 cm3. Tento vůz byl označován jako Isetta Moto Coupe DeLuxe a její výkon stoupl o jeden kůň na výsledných 13, dosažitelných v 5200 ot./min. Na přání BMW dodávalo i verze kabriolet, užitkovou verzi, verzi s pravostranným řízením určenou pro Anglii a tříkolové provedení (kvůli výhodnějším daním).

Ideální vůz pro všechny, kdo potřebovali snadno ovladatelné auto s nízkými provozními náklady a prakticky nulovými nároky na parkování bylo na světě. Největším trumfem Isetty se staly náklady. Pořizovací cena minivozítka byla 2550 marek a povinné ručení se rovnalo průměrnému týdennímu platu v Německu (cca necelých 100 marek).

Není pochyb o tom, že Isetta je jedním z nejpodivnějších aut, které kdy vyjely na silnice. Karoserie vozu je samonosná a leží na ocelovém rámu z trubek a profilů. Délka vozu je 2,2 metru, přičemž vůz pojme až dvě osoby a menší zavazadlo. Větší zavazadla bylo nutné připevnit dozadu, nicméně tento zadní nosič na 200 kg nákladu bylo nutné si doobjednat a první vozy jej vůbec v příplatkové nabídce neměly. Přední kola jsou od sebe 1,2 metru, zadní ani ne půl metru. Vůz se směrem dozadu zužuje a celý váží 360 kilo. Do vozu se nastupovalo čelní stěnou, která se vyklápěla dopředu současně s volantem a přístrojovou deskou, respektive rychloměrem. Z tohoto důvodu bylo nastupování a vystupování obtížnější a bylo zapotřebí jisté dávky zručnosti. Alespoň sloupek řízení se pro lepší nastupování/vystupování řidiče pohyboval zároveň s otevřenými dveřmi. Při parkování bylo možné vzhledem ke konstrukci dveří zajet do mezery mezi auty popředu a vystoupit rovnou na chodník.

Ještě tentýž rok po představení dokázalo BMW prodat na patnáct tisíc těchto vozů. Nejluxusnější vyráběnou Isettou se stala verze Export. Největšího úspěchu BMW dosáhlo v roce 1957, kdy si vůz zakoupilo téměř 40 tisíc zákazníků.

S postupem doby se situace obyvatel Německa začala zlepšovat a ti začali toužit po dospělejších vozech se čtyřmi plnohodnotnými místy. Pozice Isetty začala slábnout. BMW se pokusilo svůj tehdejší trhák udržet na trhu déle pomocí modelu 600, který představoval prodlouženou verzi Isetty pro čtyři cestující. Vůz byl poháněn motocyklovým dvouválcem R67 s objemem 582 cm3, výkonem 20 koní a rychlostí přesahující 100 km/h. Ovšem i tak se v roce 1959 představil nový vůz, jímž bylo BMW 700.

Současně s modelem 700 se i nadále Isetta vyráběla až do května 1962. Poslední vyrobený vůz se honosil číslem 161 728. Hodně těchto vozů šlo také na export do zahraničí, nejvíce snad do USA, kde se prodalo téměř 13 tisíc kusů.

I v dnešní době se Isetta, i když velmi vzácně, objeví na prodej. I u nás se před nedávnem dala na internetu jedna Isetta najít za 200 000 Kč. Na německých stránkách se přibližná cena za kompletně zrenovovaný vůz občas vyšplhá až na částku okolo 300 000.

Isetta je i dnes považována za vůz, který v poválečném období splnil Němcům sen o vlastním autě. Tento skvělý vůz se v padesátých letech stal v Německu ideálem. Isetta se dokonce v roce 2002 dostala na německé poštovní známky. Podle některých názorů v tehdejší době zachránila BMW před krachem. V poválečném období dokázala potěšit ty, kteří toužili po obratném, spolehlivém a svižném autíčku s malými náklady na provoz.

Lukáš Gabrhelík

Poslat na váš Facebook profil

Související články:

1. BMW Isetta – možný retro návrat?