BMW 507



Je velmi těžké vyhlásit vítěze v jakékoliv kategorii, kde se hodnotí podle citů, ne podle pevně daných pravidel. Není se tedy čemu divit, když se kolem jakékoliv ankety o nejkrásnější auto historie strhne bouřlivá diskuse. I přes značnou rozdílnost názorů se ale objeví pár vozů, na kterých se všichni shodnou. Jsou prostě auta, které se líbí všem. A jedním z takových výjimečných vozů je BMW 507.

BMW představilo 507 v roce 1955 na Frankfurt Auto Show a již zde tento roadster uchvátil svým nádherným designem a stal se největší hvězdou výstavy. Albrecht Goertz jako hlavní designér mohl tedy být na své dílo náležitě pyšný. Ve Frankfurtu byla vystavena 507 ještě jako nefungující model bez motoru. Až v říjnu téhož roku v Paříži jste mohli zahlédnout kompletně fungující vůz. První šťastlivci si mohli koupit 507 koncem roku 1956. Jedním z nejslavnějších zákazníků byl Elvis Presley. Celkem se prodalo pouhých 253 kusů.

507 byla mixem exkluzivního designu, lehké karoserie a výkonného motoru. O pohon se staral osmiválec se sevřením válců 90º. Z objemu 3.2L se podařilo dostat 150 koní. Díky tomu, že roadster vážil 1330kg, dosahoval rychlosti 100km/h již za 8.8s a maximální rychlost se pohybovala za bájnou hranicí 200km/h. V první sérii se vyrobilo pouhých 42 vozů, zbylých 211 pak již byly 5O7 série 2. Ta se lišila zejména zvýšením výkonu na 160koní a použitím kotoučových brzd (vpředu). Max.rychlost se pak zvýšila až na 225km/h.
BMW 507 byl model s velkým potenciálem. Nádherný, výkonný roadster. Čekal se tedy jeho úspěch. Ten bohužel nepřišel. Hlavní příčinou byla příliš vysoká cena a také zdatná konkurence (Mercedes 300SL). BMW v té době procházelo silnou krizí a pokud by nepřišly řady 1500/1800/2000, mohla být 507 jedním z posledních modelů značky z Mnichova. Naštěstí se tento katastrofický scénář nenaplnil, BMW krizi překonalo a pak svým modelem Z8 v devadesátých letech mohlo vzdát hold tomuto roadsteru.

Stanislav Petrů

Poslat na váš Facebook profil

Žádné související články.

 

1 komentář k “BMW 507”

1. admin říká:

   3. 4. 2007 v 17.40

   Hezký článek, chválím